Pojďˇme spátky tam, kde jsme nikdy nebyli 1 kapitola

4. listopadu 2011 v 6:23 |  Vlastní tvorba

Ahoj tak jsem tu spět s novou povídkou je možné , že tam budu mít gramatické chyby nebo překlepy prosím napište mi to do komentářu děkuju
1 kapitola Neznamý

Sofii Pítrsová je 25letá agentka FBI vystřední dívka se kaštanově kudrnatými vlasy . A kočičímy oči .Často nosí pruhované nebo jednobarevné trička nejradči fialové nebo červenooranžové vlasy nosí v culíku nebo volně rozpuštěné .Kalhoty má neraději černé sukně nosí jen zřídka k jejímu povolání se moc nehodí . V zimě nejraději nosí bilý kabát nebo černou koženou bundu . S příchodem k její blízksti ucítíte vanilku .

Její kancelář není ještě moc zařízená bílé stěny . Hnědý stůl zavalený papíry na němž ležel černý notebook . Otevřené okna aby se vyvětral puch barvy . Do kanceláře vstoupila její nová majitelka .Práskla dveřmi . V jejích jinak naprosto flegmatických očích byl vidět hněv , potlačovaný smutek, zoufalost , bezmoc . Promítala si co se stalo běžela ano bežela apotom výstřel a pak jen křik . Ona dopustila aby se zranila , měla je chránit ale ona … Sklamala "sakra"špitla si"Sakra" řekla normálním tonem "Sakra" vykřikla a sedla si na židli snažila se nemyslet na to co dopustila . Otevírala složky případy které jí přišli pod ruku

Ozvalo se klepání ono osudné zaklepání které jí změnilo celý život ale jak mohla tušit že jí to natolik změní ?"Kdo to sem sakra"špitla si pro sebe "Dále" křikla a zavřela soubor s nápisem Přísně tajné . Dovnitř vešel muž né moc nápadný hnědé nevyspalé oči prošedilevé vlasy mohlo mu být kolem 45 . Lynul se z něj nepřijemný pach cigaret . Na sobě měl bílou košili , sako, červenou kravatu , a černé ošuntělé kalhoty . Přesto měl šadý kabát . Kdo by pomyslel ,že někdo tak nevyrazný člověk může být tak nepostradatelný v tomto příběhu? "Posadtě se " vybídla

"Ehm slečno" začal muž "Pítrsnová" doplnila nevzrušeně a podala neznámemu ruku "Ach ano jistě slečno Pítrsnová , víte jde o mého " muž jse odmlčel utřel jsi pot z čela a začal nervozně poklepávat nohou Sofii zlostně zamáčkla tužku to poslední co tet potřebuje je nudný chlapík který se neumí vyjádřit"mého bratra" Sofii se snažila zamaskovat zlost tím ,že točila tužkou"Víte on" pokračoval"zmizel" řekl těžce a vysmrkal se"Jak je to dlouho?" zeptala se naprosto nevzrušeně ,muž se podíval na hodinky " Asi tak 18 hodin " agentka si nevzrušeně prohrábla vlasy muž na ní vypozorval jistý nezájem "musíte počkat 24 hodin" namítla a otevřela šuplík aby do něj schovala papír na výslech "Ale vy to nechápete " vykřikl z ničeho nic na pohled mirný pán až Sofii zamrazil "zmizel mi před očima" řekl horkotěžce a utahl si kravatu.Agentka se konečně zaujala vratila papír na stůl " Zmizel? Mohl by ste mi popsat jak se to stalo? " pronesla

" Pane ..." uvědomila ji ,že za celou dobu nezjitila jeho jméno "Mucler" doplnil roztřešeně "Pane Muclere vím ,že je to poněkud řekněme zapeklité ale pověste mi prosím co se.." muž se celý roztřásl byl uplně mimo sebe se svíjel bolestí na zemi hrozném šoku a žvatlal něco ve smyslu " 2300 stolek od leva". Sofii sáhla po mobilu na stole

"Dobrý den " začala mluvit do telefonu během půl minuty domázala vylíčit vše potřebné a zachovat klid . Sklonila se k němu v jejím obličeji byl naznak stresu ."Tet už ne já nemužu" Opatrně položila ruka na rameno , dívala jse u "přímo do očí vnímala jeho bolest .Zdálo se ,že se pomalu uklidnuje dala mu nohy do protišokové polohy a pozvedla mu hlavu ale to už se ozvala známá syréna a muž se roztřásl znovu a ještě víc . Pan Mucler se zmítal bolestmi v sanitce . A agentce se v hlavě opakovala jediná věta "Zmizel mi před očima "
 

Welingherské povídky Objevení magie čast 1

24. října 2011 v 19:46 |  Vlastní tvorba
Ahoj po dlouhé době jsem zase píšu zatím první část další dodám



Cloe byla dívka , která žile v malém městečku , neměla moc kamarádů , často se uzavírala do sebe prostě normarlní dívka oplně obyčejná ,netušila co v ní dřímá a trpělivě čeká až se dostane na povrch až jednoho dne . Byl obyčejný letí den . Slunce pralo jako obyčejně , nic neznanačovalo ,že by se mělo stát něco něco jiného neobvyklého něco co by změnilo budoucnost a dosavadní pohled na svět .Dívenka šla jako každý den pro byliny do lesa ,slunce jí pralo do zad na obloze nebyl jediný mráček.Když byla dívka před cestou do lesa přepadl jí zvláštní pocit ,takový který nikdy nezažila , nebádala co znamená ale rozeběhla se ani nevěděla proč něco co si jakoby jí šeptalo pospeš cítila , že se něco děje ,že musí domů!

Nevnímala své kroky svůj dech ani tlukot srdce .Nevšímala si , že byla celá promáčená nebo ,že cítí pramínky krve jak jí zbarvují nohu ,měla jediný cíl ,dostat se domů. Ale najednou jí v hlavě prolítla myšlenka co když jse jí vše zdá ? Cloe zastavila myšlenka jí naprosto ochromila , těžce oddychovala .Nohy jí neposluchaly . Co když se jí vše jen zdálo jenom iluze myšlenka která se rozplyne .Před Cloe tet byli dvě cesty k lesu a k domovu . Rozum volal k lesu ale srdce říkalo něco jiného . Divka se přesto rozhodla pokračovat . "Za pokus přeci nic nedám!" opakovala jsi aby sama sebe přinutila pokračovat. Její dům byl co by kamenem dohodil blížila se ke dveřím otevřela kliku a tam..

Je to pravda ocitla jse v prázdném domě . "Kde kde je moje matka?" křičela . Dobře věděla ,že její matka nemůže chodit následkem nehody . Hledala nějákou jakoukoli zmínku ,že tu je , nebo alespon ,že žije .Ale jediné co viděla byla przdná postel . Ale najednou není to krev ? Dívka poklekla z očí se jí linuly slzy a pomalu padaly na podlahu ."Co tet kde má hledat co má sakra dělat?Kdo my poradí" křičela a utírala si oči . Najednou se v jejích očí zrodila myšlenka temná ale byla odpovědí na vše Smrt to je jediný způsob ano to uděla přesně to uteče už nemá proč by .. "Smrt to je jediný spůsob" opakovala " musí to udělat Sáhla po noži a namířila ho k sobě .Tet je ta chvíle ona musí to udělat musí nůž byl čím dal blíž z očí se jí linuly slzy "Musím" křičela dívka "Musím to udělat" ale najednou zase ten pocit . Né byl jiný cítila matku její tep jakoby říkala"I v největší temnotě je malý záblesk naděje a později je ze záblesku světlo silnější a silnější" Nůž jí sám vypadl z ruky ale né tím co cítila ,ale co viděla .

Přímo před ní stála tam s usměvem jako by se nic nedělo oči jí bezstarostě plaly , to byla celá ona vždy věřila ,že se stane něco , co všechno převrátí .Byla ve voze ano ve voze určitě je to ona , seděla tam .Rozhlížela se kolem ale neviděla kdo řídí povoz. Koně zařechtaly a vůz odjížděl ."Počkat" vykřikla dívka rozeběhla se za vozem byla rozodnuta musí ho chytit zachranit jí .To ona musí věci převrátit.

blbá nálada

4. října 2011 v 7:37 |  Můj deník/Něco o mně
Dneska umřel někdo koho jsem znala , je to strašnej poci když zemře nikdo koho znáte a uvědomíte si, že ho už nikdy neuvidíte. Zemřel sice na svojí blbost ale jenom jeho vinna to nebyla . Spadla mu branka na hlavu když jse na ní houpal . Chodil jenom o třídu víš . Bylo mu pouhých 13 . Skoro jsem ho neznala ale vím , že byl jeden z mála normálních lidí . Nevím jestli ví jak se jmenuju ale já vím jak se jmenuje on a bude mi chybět . Bože proč tak krátce po narozkách(měl je v sobotu) ráno byla mamka uplně mmimo (je učitelka tak ho znala)

Tuhle část článku píšu už po škole kerá byla mimochodem strašná . Ráno se hlavn í vchod zaplnil svíčkami a medvídky . Když nás třídní poučovali o bezpečnosti chtělo jse mi brečet . Bože mujtak depresivní nálaadu jem ještě nezažila . Sice plameny svíček vyhasliale on je navždy v mé paměti .Budeš mi chybět
 


Omluva

21. září 2011 v 16:01
Ahoj dloho jsem sem nepsala moje klávesnice je v stavu -děs ale ž jsem se s tím smířila ale dotoho mám ještě škola . Září už je skoro za mnou a msím víc maknout jestli chci mít z přírodáku 1 takže vysledek je že mi praská hlava .Opět jsem se vrátila na starou hru kterou jsem hrála http://s8.sfgame.cz/index.php a nakonec chci napsat svojí knížku ale dlouho jsem nepsala takže si musím přečíst co jsem napsala před tím .Jo a mínila jsem se ,že se chci líp naučit hrát na kytaru vysledek je popsaný diař. Takže se vážně omlouvám za mou (ne)aktivitu


Kam dál