Říjen 2011

Welingherské povídky Objevení magie čast 1

24. října 2011 v 19:46 Vlastní tvorba
Ahoj po dlouhé době jsem zase píšu zatím první část další dodám



Cloe byla dívka , která žile v malém městečku , neměla moc kamarádů , často se uzavírala do sebe prostě normarlní dívka oplně obyčejná ,netušila co v ní dřímá a trpělivě čeká až se dostane na povrch až jednoho dne . Byl obyčejný letí den . Slunce pralo jako obyčejně , nic neznanačovalo ,že by se mělo stát něco něco jiného neobvyklého něco co by změnilo budoucnost a dosavadní pohled na svět .Dívenka šla jako každý den pro byliny do lesa ,slunce jí pralo do zad na obloze nebyl jediný mráček.Když byla dívka před cestou do lesa přepadl jí zvláštní pocit ,takový který nikdy nezažila , nebádala co znamená ale rozeběhla se ani nevěděla proč něco co si jakoby jí šeptalo pospeš cítila , že se něco děje ,že musí domů!

Nevnímala své kroky svůj dech ani tlukot srdce .Nevšímala si , že byla celá promáčená nebo ,že cítí pramínky krve jak jí zbarvují nohu ,měla jediný cíl ,dostat se domů. Ale najednou jí v hlavě prolítla myšlenka co když jse jí vše zdá ? Cloe zastavila myšlenka jí naprosto ochromila , těžce oddychovala .Nohy jí neposluchaly . Co když se jí vše jen zdálo jenom iluze myšlenka která se rozplyne .Před Cloe tet byli dvě cesty k lesu a k domovu . Rozum volal k lesu ale srdce říkalo něco jiného . Divka se přesto rozhodla pokračovat . "Za pokus přeci nic nedám!" opakovala jsi aby sama sebe přinutila pokračovat. Její dům byl co by kamenem dohodil blížila se ke dveřím otevřela kliku a tam..

Je to pravda ocitla jse v prázdném domě . "Kde kde je moje matka?" křičela . Dobře věděla ,že její matka nemůže chodit následkem nehody . Hledala nějákou jakoukoli zmínku ,že tu je , nebo alespon ,že žije .Ale jediné co viděla byla przdná postel . Ale najednou není to krev ? Dívka poklekla z očí se jí linuly slzy a pomalu padaly na podlahu ."Co tet kde má hledat co má sakra dělat?Kdo my poradí" křičela a utírala si oči . Najednou se v jejích očí zrodila myšlenka temná ale byla odpovědí na vše Smrt to je jediný způsob ano to uděla přesně to uteče už nemá proč by .. "Smrt to je jediný spůsob" opakovala " musí to udělat Sáhla po noži a namířila ho k sobě .Tet je ta chvíle ona musí to udělat musí nůž byl čím dal blíž z očí se jí linuly slzy "Musím" křičela dívka "Musím to udělat" ale najednou zase ten pocit . Né byl jiný cítila matku její tep jakoby říkala"I v největší temnotě je malý záblesk naděje a později je ze záblesku světlo silnější a silnější" Nůž jí sám vypadl z ruky ale né tím co cítila ,ale co viděla .

Přímo před ní stála tam s usměvem jako by se nic nedělo oči jí bezstarostě plaly , to byla celá ona vždy věřila ,že se stane něco , co všechno převrátí .Byla ve voze ano ve voze určitě je to ona , seděla tam .Rozhlížela se kolem ale neviděla kdo řídí povoz. Koně zařechtaly a vůz odjížděl ."Počkat" vykřikla dívka rozeběhla se za vozem byla rozodnuta musí ho chytit zachranit jí .To ona musí věci převrátit.

blbá nálada

4. října 2011 v 7:37 Můj deník/Něco o mně
Dneska umřel někdo koho jsem znala , je to strašnej poci když zemře nikdo koho znáte a uvědomíte si, že ho už nikdy neuvidíte. Zemřel sice na svojí blbost ale jenom jeho vinna to nebyla . Spadla mu branka na hlavu když jse na ní houpal . Chodil jenom o třídu víš . Bylo mu pouhých 13 . Skoro jsem ho neznala ale vím , že byl jeden z mála normálních lidí . Nevím jestli ví jak se jmenuju ale já vím jak se jmenuje on a bude mi chybět . Bože proč tak krátce po narozkách(měl je v sobotu) ráno byla mamka uplně mmimo (je učitelka tak ho znala)

Tuhle část článku píšu už po škole kerá byla mimochodem strašná . Ráno se hlavn í vchod zaplnil svíčkami a medvídky . Když nás třídní poučovali o bezpečnosti chtělo jse mi brečet . Bože mujtak depresivní nálaadu jem ještě nezažila . Sice plameny svíček vyhasliale on je navždy v mé paměti .Budeš mi chybět