Listopad 2011

Pojďˇme spátky tam, kde jsme nikdy nebyli 1 kapitola

4. listopadu 2011 v 6:23 Vlastní tvorba

Ahoj tak jsem tu spět s novou povídkou je možné , že tam budu mít gramatické chyby nebo překlepy prosím napište mi to do komentářu děkuju
1 kapitola Neznamý

Sofii Pítrsová je 25letá agentka FBI vystřední dívka se kaštanově kudrnatými vlasy . A kočičímy oči .Často nosí pruhované nebo jednobarevné trička nejradči fialové nebo červenooranžové vlasy nosí v culíku nebo volně rozpuštěné .Kalhoty má neraději černé sukně nosí jen zřídka k jejímu povolání se moc nehodí . V zimě nejraději nosí bilý kabát nebo černou koženou bundu . S příchodem k její blízksti ucítíte vanilku .

Její kancelář není ještě moc zařízená bílé stěny . Hnědý stůl zavalený papíry na němž ležel černý notebook . Otevřené okna aby se vyvětral puch barvy . Do kanceláře vstoupila její nová majitelka .Práskla dveřmi . V jejích jinak naprosto flegmatických očích byl vidět hněv , potlačovaný smutek, zoufalost , bezmoc . Promítala si co se stalo běžela ano bežela apotom výstřel a pak jen křik . Ona dopustila aby se zranila , měla je chránit ale ona … Sklamala "sakra"špitla si"Sakra" řekla normálním tonem "Sakra" vykřikla a sedla si na židli snažila se nemyslet na to co dopustila . Otevírala složky případy které jí přišli pod ruku

Ozvalo se klepání ono osudné zaklepání které jí změnilo celý život ale jak mohla tušit že jí to natolik změní ?"Kdo to sem sakra"špitla si pro sebe "Dále" křikla a zavřela soubor s nápisem Přísně tajné . Dovnitř vešel muž né moc nápadný hnědé nevyspalé oči prošedilevé vlasy mohlo mu být kolem 45 . Lynul se z něj nepřijemný pach cigaret . Na sobě měl bílou košili , sako, červenou kravatu , a černé ošuntělé kalhoty . Přesto měl šadý kabát . Kdo by pomyslel ,že někdo tak nevyrazný člověk může být tak nepostradatelný v tomto příběhu? "Posadtě se " vybídla

"Ehm slečno" začal muž "Pítrsnová" doplnila nevzrušeně a podala neznámemu ruku "Ach ano jistě slečno Pítrsnová , víte jde o mého " muž jse odmlčel utřel jsi pot z čela a začal nervozně poklepávat nohou Sofii zlostně zamáčkla tužku to poslední co tet potřebuje je nudný chlapík který se neumí vyjádřit"mého bratra" Sofii se snažila zamaskovat zlost tím ,že točila tužkou"Víte on" pokračoval"zmizel" řekl těžce a vysmrkal se"Jak je to dlouho?" zeptala se naprosto nevzrušeně ,muž se podíval na hodinky " Asi tak 18 hodin " agentka si nevzrušeně prohrábla vlasy muž na ní vypozorval jistý nezájem "musíte počkat 24 hodin" namítla a otevřela šuplík aby do něj schovala papír na výslech "Ale vy to nechápete " vykřikl z ničeho nic na pohled mirný pán až Sofii zamrazil "zmizel mi před očima" řekl horkotěžce a utahl si kravatu.Agentka se konečně zaujala vratila papír na stůl " Zmizel? Mohl by ste mi popsat jak se to stalo? " pronesla

" Pane ..." uvědomila ji ,že za celou dobu nezjitila jeho jméno "Mucler" doplnil roztřešeně "Pane Muclere vím ,že je to poněkud řekněme zapeklité ale pověste mi prosím co se.." muž se celý roztřásl byl uplně mimo sebe se svíjel bolestí na zemi hrozném šoku a žvatlal něco ve smyslu " 2300 stolek od leva". Sofii sáhla po mobilu na stole

"Dobrý den " začala mluvit do telefonu během půl minuty domázala vylíčit vše potřebné a zachovat klid . Sklonila se k němu v jejím obličeji byl naznak stresu ."Tet už ne já nemužu" Opatrně položila ruka na rameno , dívala jse u "přímo do očí vnímala jeho bolest .Zdálo se ,že se pomalu uklidnuje dala mu nohy do protišokové polohy a pozvedla mu hlavu ale to už se ozvala známá syréna a muž se roztřásl znovu a ještě víc . Pan Mucler se zmítal bolestmi v sanitce . A agentce se v hlavě opakovala jediná věta "Zmizel mi před očima "